Browsed by
Archiv pro měsíc: Duben 2017

Les pod drobnohledem

Les pod drobnohledem

O víkendu vysvitlo na obloze jarní sluníčko, tak jsme se s Emmou rozhodly vypravit na procházku do lesa. Emma už je zdatný chodec. Naše procházky tedy většinou vypadají tak, že se Emma veze v kočárku. Následně ukáže, že chce na zem. Dám jí na zem a chvíli si ťapká a zkoumá. Naše rychlost se zpomalí. Když už je Emma unavená ukáže, že chce do kočárku. Chvíli se zase veze. Když zahlédne něco zajímavého ke zkoumání, opět ukáže na zem. A takhle stále dokola.

Procházky v lese mám moc ráda. Pohled na zelené stromy, klidnou hladinu vody a modrou oblohu je krásný relax pro tělo i duši. Procházky v lese s Emmou mají ale úplně jiný rozměr. Je to takový les pod drobnohledem. Když si Emma ťapká, tak na zemi objeví plno zajímavých věcí. Do rukou mi tak nosí kamínky, šišky, větvičky, kůru, listí či jehnědy. Na krajích cesty zkoumá nejrůznější kytičky, pařezy, stromky či poskakující ptáčky. I struktura bahna nebo písku je pro ni zajímavá. Tuhle zkoumala i svůj stín. Když jsem se zapojila do téhle její výpravy, tak jsem zjistila, kolik věcí jsem na svých procházkách v lese vůbec nevnímala. Opravdu mě to překvapilo. Stačilo jen ubrat tempo a vnímat, co je okolo.

Na procházce jsme potkaly plno jiných lidí i s kočárky. Většina z nich měla jedno společné. Pohybovali se ve větším tempu a přírodu okolo moc nevnímali. V dnešní době je moderní sportovat. Hodně lidí vyráží do lesa za sportem nebo procházkou. Primární účelem je pro ně ale spíše pohyb a výsledky. Lidé si měří kolik ušli/ujeli, jakou mají rychlost, kolik spálili kalorií apod. Pohyb je v dnešním světě určitě důležitý. Myslím si ale, že les a příroda toho dokáže nabídnout mnohem více než jen místo pro sport. Napadlo mě, kolik lidí chodí prostě DO LESA. Pokochat se jarní přírodou. Nabít se energií. Přivonět si k vůni dřeva. Bez ohledu na to, kolik kilometrů ujedou nebo ujdou a kolik spálí kalorií.

Když jsem ještě neměla Emmu, moje tempo v lese bylo stejné jako u většiny chodců, které jsme potkaly. Více než příroda mě zajímalo, kolik jsem ušla či jak rychle jdu. Při chůzi se mi hlavou honily myšlenky týkající se práce, přítele, volného času, domácnosti a plno dalších. Kromě cesty, stromů a nebe jsem v podstatě nic jiného nevnímala. Málokdy jsem dokázala opravdu vypnout natolik, abych vnímala jiné jemnější stránky lesa. Byla jsem natolik pohlcená myšlenkami, že jsem nebyla schopna být přítomná tady a teď a vnímat vše okolo.

Nyní jsem schopna vnímat zpěv ptáků. Všimnu si drobného kvítí u cesty. Pozoruji drobné vlnky na hladině rybníku. Pod nohami vnímám kamínky na cestě (díky barefoot botkám). Schopnost soustředit se na tyto drobné detaily má v sobě totiž jedno kouzlo. Vypnu. Nic neřeším. Medituji. Občas mě teda z meditace vytrhne Emma s prosbou, aby jí hodila kamínek nebo vzala šišku 🙂

Když se člověku podaří vypnout každodenní starosti a myšlenky, které mu proudí v hlavě a vnímá svět okolo, zjistí, že okolo nejsou jen stromy a cesta. Příroda je plná drobných krásných detailů. Tyhle detaily jsou pro malé děti obrovským dobrodružstvím. Zkuste se občas ponořit do dětského světa. Vnímat svět jejich očima. Zkoumat tyhle malé velké drobnosti s nimi. Možná objevíte drobnosti, kterých byste si normálně nevšimli. Díky Emmě, tak moje procházky v lese nabyly nového rozměru. Pro Emmu jsou procházky v lese dobrodružstvím, pro mě meditací 🙂

Představy o mateřství

Představy o mateřství

Těhotenství je krásný stav. Člověk má něco okolo devíti měsíců na to připravit se na příchod malého človíčka.  Devět měsíců na přemýšlení o tom, jaké to naše děťátko asi bude. Bude blonďaté po mamince nebo hnědovlasé po tatínkovi?  Naváže na tradici a bude z něho právník po dědečkovi a tatínkovi? Doufám, že nebude tvrdohlavé po tatínkovi! Snad nebude moc přecitlivělé! Nepřemýšlíme jen o tom, jaké naše dítě bude, ale i jak budeme fungovat v mateřském životě. Jak proboha přežijeme to odříznutí od pracovního a společenského života nebo jak si užijeme mateřskou dovolenou. Doufáme, že budeme mít spavé miminko, protože přeci tak rádi spíme! I po narození miminka v představách o tom, jaké bude a jak s ním budeme fungovat v každodenním životě, pokračujeme.

Je to naše první dítě, takže si necháme poradit od „zkušenějších“. Naše máma z nás vychovala slušného člověka, takže určitě ví jak na to. Dáme na maminčiny rady. Existuje plno knih od uznávaných expertů a odborníků z oblasti péče o dítě. Využijeme tedy zkušenosti těchto odborníků. Naše kamarádky, které již mají děti, nám dají plno cenných rad, které se jim osvědčily. K našim představám se tak přidají ještě představy dalšího zástupu zkušenějších na péči o dítě.

Než se Emma narodila, v hlavě se mi honily nejrůznější PŘEDSTAVY. Třeba jsem si představovala, jak budu s Emmou vyrážet na dlouhé cesty s kočárkem do přírody a tím se udržovat v kondici. V ložnici jsem  měla nachystanou krásně vybavenou postýlku pro její sladké sny včetně monitoru dechu. Představovala jsem si, jak jí budu vyvářet nejrůznější dětské příkrmy a plánovat jí jídelníček. Od ostatních jsem dostala rady typu: hlavně dítě nerozmazlovat nošením na rukou, kojení se musí řídit přesným plánem, dítě musí být zvyklé jezdit v kočárku. Byla jsem odhodlána jakýkoliv její pláč řešit, resp. potlačovat, protože přeci nemůžu dopustit, aby moje miminko bylo nešťastné a plakalo.

Plná mých představ a dobrých rad jsem se pustila do zaměstnání jménem mateřství. Po několika měsících jsem ale zjistila jednu překvapivou věc. Ono to nefungovalo. Moje představy a očekávání často v mé mateřské realitě dost tvrdě narazily. Ani fungování podle doporučení a rad od zkušenějších nefungovalo. Emma prvních 10 měsíců kočárek často bojkotovala. Srdce a žaludek na to nechat svoje dítě řvát dvě hodiny v kočárku jsem opravdu neměla, takže žádné dlouhé procházky se nekonaly. Naopak první měsíce jsem byla s Emmou zavřená doma, většinou u kojení. Postýlka měla úspěch měsíc, poté jsem Emmu v zájmu zachování svých posledních psychických i fyzických sil přesunula do naší postele. No, aspoň se vyřádím na přípravě dětských kašiček, říkala jsem si. Opět mimo. Domácí jídlo z bio surovin vařené a podávané s láskou doteď nepřekonalo mojí domácí mléčnou farmu. Potlačování breku a dalších Emminých negativních emocí za každou cenu také není to pravé ořechové.

Z těch prvních 17 měsíců života s Emmou jsem si tak odnesla jednu věc. Pokud chci, abychom s Emmou byly obě spokojené, společně dobře fungovaly a z Emmy vyrostla plnohodnotná citlivá žena, musím se většiny představ ZBAVIT. Nejsem tu od toho, abych řídila Emmě život a obrušovala jí jako diamant podle mých představ a přání. Roli rodiče spíše chápu jako roli zkušenějšího průvodce na cestě k dospělému životu (možná i déle :)).  Emma je člověk se svými potřebami, přáními a emocemi stejně jako já, jenom s o něco málo méně zkušenostmi. V rodičovství je tak pro mě důležitá OTEVŘENOST.  Být otevřená novým zkušenostem, být přístupná změně. Jít za hranice svých představ. Nejen předávat znalosti a dovednosti Emmě, ale i přijímat poznatky od ní.  Nejen pozorovat, jak Emma roste ale růst s ní.

Jsem přesvědčená, že naše představy a dobré rady zkušených jsou překážkou v poznání sebe, svého dítěte a našich potřeb. Když bez přemýšlení aplikujeme rady zkušenějších, může se stát, že budeme dlouho setrvávat v nefunkčním řešení a okrademe se tím o možnost poznat naše dítě, ale hlavně poznat i sebe. Díky sebereflexi ve vztahu s naším dítětem můžeme objevit řadu nefunkčních vzorců našeho myšlení, které jsme si odnesli z dětství.  Otevřenost nás zase může přivést k novým řešením situací a nabourat některé nevyhovující stereotypy v našem životě.  Když zvládneme potlačit svoje „dospělá“ ega a otevřít se vůči našim dětem, můžeme nejen pozorovat, jak naše děti rostou, můžeme růst s nimi.

Zoopark aneb trochu jiný výlet za zvířátky

Zoopark aneb trochu jiný výlet za zvířátky

Dneska bych se s vámi chtěla podělit o náš zážitek z minulého víkendu. S Emmou jsme navštívili menší zoopark. Emma má ke zvířátkům kladný vztah a tak jsme si s manželem říkali, že se jí určitě bude v zooparku líbit. Těšili jsme se, že si všichni společně zvířátka užijeme.

Hned po vstupu do zooparku Emma zahlédla v klecích králíčky a s úžasem v očích se na ně šla podívat. Bylo krásné počasí a tak nápad navštívit zoopark mělo více rodin s malými dětmi. Od králíčků jsme pokračovali dál. Emma najednou zmerčila houpačky a klouzačku. Na hřišti jsme byli teprve párkrát a tak byly houpačky a další atrakce pro Emmu nové. Houpačky a klouzačka byly už v obložení dalších dětí. Emma začala zkoumat, co se tam dá všechno dělat. Zkusili jsme houpačku. Houpačka nic moc, spíše pro větší děti. Na klouzačce se nadšeně klouzaly jiné menší děti. Emma je nejprve fascinovaně pozorovala. Pak se evidentně rozhodla, že to musí taky vyzkoušet. Začala šplhat po klouzačce nahoru. Po marných snahách dostat se nahoru se na mě podívala s výrazem: Mámo, pojď mi pomoc. Tohleto musím určitě vyzkoušet, teď hned. S mojí asistencí se sklouzla dolů. Bylo jasno. Zvířátka se můžou jít bodnout! Emma právě objevila novou super zábavu!

Emma nadšeně zkoumala za naší asistence prolézačky a klouzačku už asi 30min. Mezitím se na prolézačkách vystřídalo několik dětí. Děti byly z prolézaček nadšené. Rodiče už méně, často netrpělivě překračovali a snažili se děti dostat pryč. Manžel už měl také dlouhou chvíli, byl netrpělivý. Snažil se Emmu nalákat na zvířátka. Když viděl, že Emma nejeví o zvířátka žádný zájem, oznámil jí, že alespoň on se chce na zvířátka podívat. Jeli jsme přece do zooparku a teď tu trávíme čas na klouzačce. Asi po 40 min se nám Emmu za jejího protestování podařilo od klouzačky dostat s argumentem, že taťka se chce podívat na zvířátka. Následnou prohlídku si Emma vůbec neužila. Na každé zvířátko dělala pá pá. A bylo vidět, že jí v žaludku leží ta klouzačka a na zvířátka šla kvůli tátovi.

Když jsme se vraceli ze zooparku, bavili jsme se s manželem o Emmině scéně ohledně klouzačky. Každý jsme měli jiný názor na to, jak situaci s klouzačkou řešit. Manželovi se nelíbilo, že jsme na klouzačce strávili tolik času a zvířátka jen rychle proběhli. V hlavě mi utkvěla jedna manželova věta: „Do toho zooparku na zvířátka jsme jeli kvůli Emmě!“. Věřím, že všichni ty další rodiče měli stejný důvod – jeli do zooparku kvůli svým dětem. Hned mě ale napadlo, když do zooparku jedeme kvůli svým dětem, neměli bychom i program v zooparku přizpůsobit jejich přáním a potřebám? Dělat to, co je baví a z čeho mají radost?

Když máme jako rodiče volný čas, také si ho chceme užít podle sebe. Představte si třeba, že se ve volném čase rozhodnete zajít si do aquacentra a přidá se k vám váš kamarád. Cestou si povídáte, jak si dneska dáte do těla a uplavete alespoň deset bazénů. Když vcházíte do aquacentra, zahlédnete vířivku, která vypadá luxusně a zrovna je volná právě pro vás. Vzpomenete si, že vás pobolívají záda a tohle by vám je krásně uvolnilo. Do bazénu se vám už vůbec nechce. Kamarád vás ale chytne za ruku a se slovy, že jste přece přišli do bazénu plavat, vás táhne pryč. Jak se cítíte? Mě by to tedy nebylo vůbec příjemné. Na kamaráda bych byla hodně naštvaná. Šli byste s radostí plavat?

I malé děti mají svoje představy jak trávit volný čas. Nic si neplánují, nemají žádné představy. Žijí tady a teď. Váš malý človíček právě teď objevil úžasnou věc, která je nesmírně zajímavá a kterou prostě musí prozkoumat. S nadšením se vrhá do dobrodružství a objevuje svět. Děti našim plánům a představám o trávení volného času nerozumí. Žijí v přítomném okamžiku. Svým chováním se nesnaží nabourávat naše plány. Když se zaujetím začnou zkoumat nové prostředí, nedělají to proto, aby nás naštvali. Zkuste se na situaci podívat jejich očima. Ať už se vrháte do jakékoliv aktivity s dětmi, nezapomeňte s nimi zůstat v přítomném okamžiku. Upusťte od svých plánů a představ. Prostě si ten den s nimi užijte 🙂