Les pod drobnohledem

Les pod drobnohledem

O víkendu vysvitlo na obloze jarní sluníčko, tak jsme se s Emmou rozhodly vypravit na procházku do lesa. Emma už je zdatný chodec. Naše procházky tedy většinou vypadají tak, že se Emma veze v kočárku. Následně ukáže, že chce na zem. Dám jí na zem a chvíli si ťapká a zkoumá. Naše rychlost se zpomalí. Když už je Emma unavená ukáže, že chce do kočárku. Chvíli se zase veze. Když zahlédne něco zajímavého ke zkoumání, opět ukáže na zem. A takhle stále dokola.

Procházky v lese mám moc ráda. Pohled na zelené stromy, klidnou hladinu vody a modrou oblohu je krásný relax pro tělo i duši. Procházky v lese s Emmou mají ale úplně jiný rozměr. Je to takový les pod drobnohledem. Když si Emma ťapká, tak na zemi objeví plno zajímavých věcí. Do rukou mi tak nosí kamínky, šišky, větvičky, kůru, listí či jehnědy. Na krajích cesty zkoumá nejrůznější kytičky, pařezy, stromky či poskakující ptáčky. I struktura bahna nebo písku je pro ni zajímavá. Tuhle zkoumala i svůj stín. Když jsem se zapojila do téhle její výpravy, tak jsem zjistila, kolik věcí jsem na svých procházkách v lese vůbec nevnímala. Opravdu mě to překvapilo. Stačilo jen ubrat tempo a vnímat, co je okolo.

Na procházce jsme potkaly plno jiných lidí i s kočárky. Většina z nich měla jedno společné. Pohybovali se ve větším tempu a přírodu okolo moc nevnímali. V dnešní době je moderní sportovat. Hodně lidí vyráží do lesa za sportem nebo procházkou. Primární účelem je pro ně ale spíše pohyb a výsledky. Lidé si měří kolik ušli/ujeli, jakou mají rychlost, kolik spálili kalorií apod. Pohyb je v dnešním světě určitě důležitý. Myslím si ale, že les a příroda toho dokáže nabídnout mnohem více než jen místo pro sport. Napadlo mě, kolik lidí chodí prostě DO LESA. Pokochat se jarní přírodou. Nabít se energií. Přivonět si k vůni dřeva. Bez ohledu na to, kolik kilometrů ujedou nebo ujdou a kolik spálí kalorií.

Když jsem ještě neměla Emmu, moje tempo v lese bylo stejné jako u většiny chodců, které jsme potkaly. Více než příroda mě zajímalo, kolik jsem ušla či jak rychle jdu. Při chůzi se mi hlavou honily myšlenky týkající se práce, přítele, volného času, domácnosti a plno dalších. Kromě cesty, stromů a nebe jsem v podstatě nic jiného nevnímala. Málokdy jsem dokázala opravdu vypnout natolik, abych vnímala jiné jemnější stránky lesa. Byla jsem natolik pohlcená myšlenkami, že jsem nebyla schopna být přítomná tady a teď a vnímat vše okolo.

Nyní jsem schopna vnímat zpěv ptáků. Všimnu si drobného kvítí u cesty. Pozoruji drobné vlnky na hladině rybníku. Pod nohami vnímám kamínky na cestě (díky barefoot botkám). Schopnost soustředit se na tyto drobné detaily má v sobě totiž jedno kouzlo. Vypnu. Nic neřeším. Medituji. Občas mě teda z meditace vytrhne Emma s prosbou, aby jí hodila kamínek nebo vzala šišku 🙂

Když se člověku podaří vypnout každodenní starosti a myšlenky, které mu proudí v hlavě a vnímá svět okolo, zjistí, že okolo nejsou jen stromy a cesta. Příroda je plná drobných krásných detailů. Tyhle detaily jsou pro malé děti obrovským dobrodružstvím. Zkuste se občas ponořit do dětského světa. Vnímat svět jejich očima. Zkoumat tyhle malé velké drobnosti s nimi. Možná objevíte drobnosti, kterých byste si normálně nevšimli. Díky Emmě, tak moje procházky v lese nabyly nového rozměru. Pro Emmu jsou procházky v lese dobrodružstvím, pro mě meditací 🙂

Chci sdílet...Share on FacebookShare on Google+

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *