Browsed by
Archiv pro štítek: těhotenství

Představy o mateřství

Představy o mateřství

Těhotenství je krásný stav. Člověk má něco okolo devíti měsíců na to připravit se na příchod malého človíčka.  Devět měsíců na přemýšlení o tom, jaké to naše děťátko asi bude. Bude blonďaté po mamince nebo hnědovlasé po tatínkovi?  Naváže na tradici a bude z něho právník po dědečkovi a tatínkovi? Doufám, že nebude tvrdohlavé po tatínkovi! Snad nebude moc přecitlivělé! Nepřemýšlíme jen o tom, jaké naše dítě bude, ale i jak budeme fungovat v mateřském životě. Jak proboha přežijeme to odříznutí od pracovního a společenského života nebo jak si užijeme mateřskou dovolenou. Doufáme, že budeme mít spavé miminko, protože přeci tak rádi spíme! I po narození miminka v představách o tom, jaké bude a jak s ním budeme fungovat v každodenním životě, pokračujeme.

Je to naše první dítě, takže si necháme poradit od „zkušenějších“. Naše máma z nás vychovala slušného člověka, takže určitě ví jak na to. Dáme na maminčiny rady. Existuje plno knih od uznávaných expertů a odborníků z oblasti péče o dítě. Využijeme tedy zkušenosti těchto odborníků. Naše kamarádky, které již mají děti, nám dají plno cenných rad, které se jim osvědčily. K našim představám se tak přidají ještě představy dalšího zástupu zkušenějších na péči o dítě.

Než se Emma narodila, v hlavě se mi honily nejrůznější PŘEDSTAVY. Třeba jsem si představovala, jak budu s Emmou vyrážet na dlouhé cesty s kočárkem do přírody a tím se udržovat v kondici. V ložnici jsem  měla nachystanou krásně vybavenou postýlku pro její sladké sny včetně monitoru dechu. Představovala jsem si, jak jí budu vyvářet nejrůznější dětské příkrmy a plánovat jí jídelníček. Od ostatních jsem dostala rady typu: hlavně dítě nerozmazlovat nošením na rukou, kojení se musí řídit přesným plánem, dítě musí být zvyklé jezdit v kočárku. Byla jsem odhodlána jakýkoliv její pláč řešit, resp. potlačovat, protože přeci nemůžu dopustit, aby moje miminko bylo nešťastné a plakalo.

Plná mých představ a dobrých rad jsem se pustila do zaměstnání jménem mateřství. Po několika měsících jsem ale zjistila jednu překvapivou věc. Ono to nefungovalo. Moje představy a očekávání často v mé mateřské realitě dost tvrdě narazily. Ani fungování podle doporučení a rad od zkušenějších nefungovalo. Emma prvních 10 měsíců kočárek často bojkotovala. Srdce a žaludek na to nechat svoje dítě řvát dvě hodiny v kočárku jsem opravdu neměla, takže žádné dlouhé procházky se nekonaly. Naopak první měsíce jsem byla s Emmou zavřená doma, většinou u kojení. Postýlka měla úspěch měsíc, poté jsem Emmu v zájmu zachování svých posledních psychických i fyzických sil přesunula do naší postele. No, aspoň se vyřádím na přípravě dětských kašiček, říkala jsem si. Opět mimo. Domácí jídlo z bio surovin vařené a podávané s láskou doteď nepřekonalo mojí domácí mléčnou farmu. Potlačování breku a dalších Emminých negativních emocí za každou cenu také není to pravé ořechové.

Z těch prvních 17 měsíců života s Emmou jsem si tak odnesla jednu věc. Pokud chci, abychom s Emmou byly obě spokojené, společně dobře fungovaly a z Emmy vyrostla plnohodnotná citlivá žena, musím se většiny představ ZBAVIT. Nejsem tu od toho, abych řídila Emmě život a obrušovala jí jako diamant podle mých představ a přání. Roli rodiče spíše chápu jako roli zkušenějšího průvodce na cestě k dospělému životu (možná i déle :)).  Emma je člověk se svými potřebami, přáními a emocemi stejně jako já, jenom s o něco málo méně zkušenostmi. V rodičovství je tak pro mě důležitá OTEVŘENOST.  Být otevřená novým zkušenostem, být přístupná změně. Jít za hranice svých představ. Nejen předávat znalosti a dovednosti Emmě, ale i přijímat poznatky od ní.  Nejen pozorovat, jak Emma roste ale růst s ní.

Jsem přesvědčená, že naše představy a dobré rady zkušených jsou překážkou v poznání sebe, svého dítěte a našich potřeb. Když bez přemýšlení aplikujeme rady zkušenějších, může se stát, že budeme dlouho setrvávat v nefunkčním řešení a okrademe se tím o možnost poznat naše dítě, ale hlavně poznat i sebe. Díky sebereflexi ve vztahu s naším dítětem můžeme objevit řadu nefunkčních vzorců našeho myšlení, které jsme si odnesli z dětství.  Otevřenost nás zase může přivést k novým řešením situací a nabourat některé nevyhovující stereotypy v našem životě.  Když zvládneme potlačit svoje „dospělá“ ega a otevřít se vůči našim dětem, můžeme nejen pozorovat, jak naše děti rostou, můžeme růst s nimi.