Browsed by
Archiv pro štítek: výlet

Iluze dokonalosti

Iluze dokonalosti

Občas přemýšlím o tom, jak nám Facebook vytváří iluzi o životě druhých a vrhá stín na náš vlastní život. Když si člověk otevře Facebook, vidí, jak si jeho známí užívají pláže v Karibiku, jeho kamarádka právě slaví složení státnic, jeho ségra se chlubí prvními krůčky svého syna apod. Status typu dnes se mi nic nedaří, mám ze sebe hrozný pocit, jsem na nic, těžko u někoho nalezneme. V hlavě se nám tak vytváří iluze o ideálních životech ostatních. Začínáme svůj život srovnávat s životem ostatních, resp. s iluzí života ostatních. Jak v tomhle světle vypadá náš život? Upřímně se přiznávám, že můj život je v tomhle světle obyčejný a hořký. Mateřství je krásné období, ale může být tím nejtěžším obdobím v životě ženy. Pro pocity, které mámy zažívají, nemá dnešní společnost často pochopení. S Emmou zažívám nejkrásnější dny ve svém životě, ale i ty nejtěžší. Ty nejkrásnější si užívám a naplňují mě štěstím. V těch nejtěžších trpím. Jenom díky těm nejtěžším si ale uvědomím řadu věcí a posouvám se dále.

Jestli máte díky mým článkům iluzi o tom, jak jsem citlivá a dokonalá máma, tak vás nyní zklamu. Chtěla bych tuhle iluzi zbořit sdílením jedné z dosud nejtěžších situací, které jsem s Emmou zažila. Byl teplý jarní den a všichni jsme se vydali na výlet do minizoo. Minizoo jsme si všichni moc užili. Na konci prohlídky se ale manžel zranil a museli jsme urychleně na pohotovost. Oba dva s manželem jsme byli nervózní. Hrozně jsem se o manžela bála a hlavou se mi honili tragické scénáře. Už při nasedání do auta Emma protestovala. V autě se Emma hrozně rozbrečela a svíjela se tak, že se v autosedačce celá posunula a zasekla. Při pláči Emmy a zranění manžela se mi v hlavě honilo tisíc myšlenek. Byla jsem zoufalá. Nevěděla jsem co Emmě říct, aby se uklidnila a dojeli jsme v klidu na pohotovost. Její řev ve mně vyvolával stres, strach a vztek. Hlavou se mi honily myšlenky jako:

  • Nikdy neposlechne. Musí být po jejím. Je tvrdohlavá.
  • Nechápe, že musíme dojet na pohotovost.
  • Řve, jak kdybychom jí mučili.
  • Nevím, co už mám říct, aby se uklidnila.

Zuby nehty jsem se držela, abych  z pusy nevypustila slova, která by jí ublížila. Tlak ve mně rostl s růstem řevu Emmy. Emocím jsem podlehla. Z pusy mi vyšla slova, kterých zpětně opravdu lituji. Rezignovala jsem. Cítila jsem se hrozně. Tohle není to, co chci Emmě do života předat. Selhala jsem.

Když se zpětně zamyslím nad situací, je mi jasné, že Emma měla prostě strach. Strach, že s jejím nejbližším světem je něco v nepořádku. Její nejbližší jsou nejistí, nervózní a mají strach. Necítila se v bezpečí a zrcadlila jen naše pocity. V emocích jsem nebyla schopná tohle zavnímat a včas ukočírovat moje negativní emoce. Nebyla jsem schopná tam být pro ni. Pocity, že jsem jako máma selhala, jsou jedny z nejhorších, které jsem dosud zažila. Po tomhle zážitku bych na Facebook měla napsat status: „Dnes jsem selhala jako máma. Je mi z toho na nic.“

Tyhle situace se vždycky vynoří nečekaně a ukážou mi, že jsem jen člověk s emocemi, který chybuje. Když se mi podaří vypořádat s emocemi typu, jak jsem strašná matka, když jsem tohle dopustila, zjistím, že právě díky těmhle situacím vyrostu nejen jako máma, ale i jako člověk. Když se podívám zpět na celý rok a půl prožitý s Emmou vidím posun. Na začátku jsem se zmítala v emocích pokaždé, když Emma propukla v pláč, nedokázala jsem situaci vyřešit v klidu. Postupem času získávám schopnost lépe se vypořádat s vlastními pocity a být tu pro Emmu. Situací, kdy se neovládnu a Emmě spíše přitížím, je méně. Když se mi stane, že se neovládnu, tak se Emmě poté v klidu omluvím a vysvětlím jí, proč jsem se tak zachovala například, že jsem měla velký strach o tatínka.

Všednost dní tak narušují nejen krásné okamžiky, kdy jsem doslova naplněná štěstím a láskou, ale i pocity naprostého selhání a zoufalství. O krásné okamžiky se ráda podělím a sdílím je dále. S těmi nejtěžšími se nechlubím, ale jsou stejně cenné jako ty krásné. Oproti iluzi dokonalosti života druhých, která je vytvářena na sociálních sítích, by se můj život mohl zdát obyčejný a hořký. Přesto právě díky těmhle chvílím vím, že žiji opravdový život se všemi emocemi, které k němu patří.

Zoopark aneb trochu jiný výlet za zvířátky

Zoopark aneb trochu jiný výlet za zvířátky

Dneska bych se s vámi chtěla podělit o náš zážitek z minulého víkendu. S Emmou jsme navštívili menší zoopark. Emma má ke zvířátkům kladný vztah a tak jsme si s manželem říkali, že se jí určitě bude v zooparku líbit. Těšili jsme se, že si všichni společně zvířátka užijeme.

Hned po vstupu do zooparku Emma zahlédla v klecích králíčky a s úžasem v očích se na ně šla podívat. Bylo krásné počasí a tak nápad navštívit zoopark mělo více rodin s malými dětmi. Od králíčků jsme pokračovali dál. Emma najednou zmerčila houpačky a klouzačku. Na hřišti jsme byli teprve párkrát a tak byly houpačky a další atrakce pro Emmu nové. Houpačky a klouzačka byly už v obložení dalších dětí. Emma začala zkoumat, co se tam dá všechno dělat. Zkusili jsme houpačku. Houpačka nic moc, spíše pro větší děti. Na klouzačce se nadšeně klouzaly jiné menší děti. Emma je nejprve fascinovaně pozorovala. Pak se evidentně rozhodla, že to musí taky vyzkoušet. Začala šplhat po klouzačce nahoru. Po marných snahách dostat se nahoru se na mě podívala s výrazem: Mámo, pojď mi pomoc. Tohleto musím určitě vyzkoušet, teď hned. S mojí asistencí se sklouzla dolů. Bylo jasno. Zvířátka se můžou jít bodnout! Emma právě objevila novou super zábavu!

Emma nadšeně zkoumala za naší asistence prolézačky a klouzačku už asi 30min. Mezitím se na prolézačkách vystřídalo několik dětí. Děti byly z prolézaček nadšené. Rodiče už méně, často netrpělivě překračovali a snažili se děti dostat pryč. Manžel už měl také dlouhou chvíli, byl netrpělivý. Snažil se Emmu nalákat na zvířátka. Když viděl, že Emma nejeví o zvířátka žádný zájem, oznámil jí, že alespoň on se chce na zvířátka podívat. Jeli jsme přece do zooparku a teď tu trávíme čas na klouzačce. Asi po 40 min se nám Emmu za jejího protestování podařilo od klouzačky dostat s argumentem, že taťka se chce podívat na zvířátka. Následnou prohlídku si Emma vůbec neužila. Na každé zvířátko dělala pá pá. A bylo vidět, že jí v žaludku leží ta klouzačka a na zvířátka šla kvůli tátovi.

Když jsme se vraceli ze zooparku, bavili jsme se s manželem o Emmině scéně ohledně klouzačky. Každý jsme měli jiný názor na to, jak situaci s klouzačkou řešit. Manželovi se nelíbilo, že jsme na klouzačce strávili tolik času a zvířátka jen rychle proběhli. V hlavě mi utkvěla jedna manželova věta: „Do toho zooparku na zvířátka jsme jeli kvůli Emmě!“. Věřím, že všichni ty další rodiče měli stejný důvod – jeli do zooparku kvůli svým dětem. Hned mě ale napadlo, když do zooparku jedeme kvůli svým dětem, neměli bychom i program v zooparku přizpůsobit jejich přáním a potřebám? Dělat to, co je baví a z čeho mají radost?

Když máme jako rodiče volný čas, také si ho chceme užít podle sebe. Představte si třeba, že se ve volném čase rozhodnete zajít si do aquacentra a přidá se k vám váš kamarád. Cestou si povídáte, jak si dneska dáte do těla a uplavete alespoň deset bazénů. Když vcházíte do aquacentra, zahlédnete vířivku, která vypadá luxusně a zrovna je volná právě pro vás. Vzpomenete si, že vás pobolívají záda a tohle by vám je krásně uvolnilo. Do bazénu se vám už vůbec nechce. Kamarád vás ale chytne za ruku a se slovy, že jste přece přišli do bazénu plavat, vás táhne pryč. Jak se cítíte? Mě by to tedy nebylo vůbec příjemné. Na kamaráda bych byla hodně naštvaná. Šli byste s radostí plavat?

I malé děti mají svoje představy jak trávit volný čas. Nic si neplánují, nemají žádné představy. Žijí tady a teď. Váš malý človíček právě teď objevil úžasnou věc, která je nesmírně zajímavá a kterou prostě musí prozkoumat. S nadšením se vrhá do dobrodružství a objevuje svět. Děti našim plánům a představám o trávení volného času nerozumí. Žijí v přítomném okamžiku. Svým chováním se nesnaží nabourávat naše plány. Když se zaujetím začnou zkoumat nové prostředí, nedělají to proto, aby nás naštvali. Zkuste se na situaci podívat jejich očima. Ať už se vrháte do jakékoliv aktivity s dětmi, nezapomeňte s nimi zůstat v přítomném okamžiku. Upusťte od svých plánů a představ. Prostě si ten den s nimi užijte 🙂